Mé první Tantrické krůčky

Psal se rok 2008 a jako čerstvá absolventka vysoké školy jsem nastoupila do zaměstnání. Již na pohovoru mě oslovil vnitřní klid mého budoucího šéfa, později mého muže. Dlouhou dobu jsem se snažila přijít na to, jak dokáže v každé stresové záležitosti, zachovat chladnou hlavu a vše vyřešit ke spokojenosti všech zúčastněných. Vrtalo mi to hlavou čím dál víc. Už ani nevím, jak na to tenkrát přišla řeč, ale jednou mi řekl, že jezdí na Tantrické kurzy. Nijak víc jsme to nerozebírali. Upřímně, já do té doby slovo Tantra ani neznala. Nelenila jsem a hned jsem do Googlu slovo Tantra zadala.. První, co se mi tenkrát na obrazovce objevilo, byl Tantrický sex. Rychle jsem vyhledávač zavřela, myslím si, že jsem i zčervenala, a to nejsem žádná puritánka :-) První, co mě proběhlo hlavou bylo, že můj šéf je sexuální guru. Po vzpamatování se jsem celou věc pustila z hlavy. Asi měsíc na to mi do mailu přišla od Petra pozvánka na kurz s názvem: Otevírání srdce. Dlouho jsem to zvažovala a nakonec jsem se potají na poslední chvíli přihlásila. Zaplatila jsem zálohu a s jistou dávkou nervozity jsem odpočítávala dny, kdy se dozvím, co Tantra je. Tři dny před víkendovým kurzem jsem onemocněla. Spálová angína.. Na jednu stranu jsem byla ráda (přeci jen jsem měla strach na kurz jet), na druhou stranu mě to ale mrzelo (zase se o Tantře nic nedozvím). Náhoda? Věřím, že ne. Byla jsem doma a hledala nějaký jiný kurz. Našla jsem v Praze večerní Tantrický workshop. „Fajn“, říkala jsem si, „je to jen pár hodin, to zvládneš“, přesvědčovala jsem se. Abych si dodala odvahu, zase jsem zaplatila nemalou zálohu. V den „D“ mé kroky po práci směřovaly na vlak. Před nádražím jsem zničehonic omdlela.. To byl okamžik, kdy jsem začala věřit, že náhody neexistují. Workshopu jsem se tedy zase neúčastnila. Po několika dnech jsem se Petrovi svěřila. Nabídnul mi, že na kurz pojede se mnou. Našel srpnový víkendový kurz: „Tajemství těla a rituál smyslů“. Zřejmě i díky jeho podpoře, jsem neonemocněla, ani jsem neomdlela a tak jsem na svůj první Tantrický kurz dojela. Byla jsem nervózní, měla jsem strach z neznáma. Kurz začal, seděli jsme v kruhu a každý měl říci svoje jméno, odkud přijel a proč a jak se má. Tenkrát mi to z nějakého důvodu nebylo úplně příjemné, necítila jsem se tam dobře. Po představení následovalo první cvičení. Měli jsme se procházet po místnosti, dívat se vzájemně do očí a když bychom to tak cítili, měli jsme se navzájem dotknout, obejmout.. Spousta lidí okolo mě se objímalo, ale já NIC necítila. Ti lidé mi připadali divní a já odtamtud chtěla utéct. Na úvod nám lektoři řekli, že vše je z jejich strany jen pozvánka, že se cvičení účastnit nemusíme, nikdo nás nebude nutit a můžeme kdykoliv odejít. Za to jsem byla ráda. Říkala jsem si, že půjdu, ale prostor mi opustit najednou nešlo. Svým způsobem mě Ti „divní“ lidé zajímali. Po několika cvičeních následoval kroužek sdílení. Pamatuji si, že jsem tenkrát nic neřekla, jen se mi po tvářích kutálely slzy jako hrachy. Nikdo mě neodsuzoval a já cítila obrovskou podporu a lásku všech, kteří tam tenkrát byli, aniž by cokoliv řekli nebo udělali. Byl to výjimečný pocit. Ostatní sdíleli své příběhy a mně až běhal mráz po zádech, když jsem si uvědomila, jak otevření a upřímní lidé jsou. Hlavně sami k sobě. A to já jsem tenkrát neuměla. Pomalu jsem začala procitávat a uvědomila si, že to, co v životě doopravdy chci, je být upřímná sama k sobě, ke svému okolí a chci se mít ráda… A tak se stala Tantra součástí mého života. Následovala řada dalších Tantrických kurzů, postupně přicházelo a přichází řada uvědomění a z šedé myši, která se do té doby stranila lidí, se stává sebevědomá žena upřímná sama k sobě. A za to jsem vděčná. 


Vždy, když mám pocit, že se mi nedaří, je mi smutno nebo mě něco trápí, vzpomenu si na tento příběh:

Příběh pro uvědomění si vlastní hodnoty 

Jeden známý řečník zahájil svou přednášku tím, že zvedl do vzduchu 100 eurovou bankovku a zeptal se: "Kdo by chtěl tuto 100 eurovou bankovku?"

Ruce se začaly zvedat.

Řečník pokračoval: "Tuto bankovku dám jednomu z vás - ale nejprve mi dovolte, abych udělal toto: Začal bankovku krčit.

Potom se zeptal: "Kdo ji ještě stále chce?"

Ruce byly znovu ve vzduchu.

"Dobře, a co když udělám tohle?"

Hodil bankovku na zem a začal po ní šlapat. Pak ji opět zvedl, pokrčenou a pošlapanou.

"Kdo ji po tomto všem stále chce?"

Ruce znovu vylétly vzhůru.

Na to řečník řekl: "Přátelé moji, naučili jste se velmi cennou lekci. Bez ohledu na to, co jsem s tou bankovkou udělal, nadále ji chcete, protože to nezmenšilo její hodnotu. Ještě stále má cenu 100 eur.

I my jsme v životě mnohokrát krčení různými situacemi, hození na zem a zadupaní rozhodnutími, které jsme udělali, a okolnostmi, které nás potkaly.

Cítíme se jako bychom byli bezcenní.

Ale bez ohledu na to, co se stalo nebo co se stane, nikdy neztratíme svou hodnotu.
Ušpinění nebo čistí, pomačkaní nebo rovni, stále jsme nedocenitelní pro ty, kteří nás milují. Cena našich životů není závislá od toho, co děláme, koho známe nebo kolik vyděláváme, ale KDO JSME a kolik lidí nás má opravdu rádo.


Pak nikdy neztratíme svou hodnotu. Každý z vás je jedinečný, nikdy na to nezapomeňte ... "

Galerie fotografií

    

Kontakty

+420 604 147 289 – Jani

+420 603 877 187 – Petr

e-mail: info@tantramasaze-pardubice.cz